Existuje mnoho vesmírů, mnoho paralelních realit, mnoho úrovní, plánů existence. Více o nich, o tom jak fungují a co to pro nás znamená si někdy v budoucnu povíme v jedné mistrovské lekci, teď se ale soustředíme na náš vesmír. Ten většina učitelů dělí na úrovně jednoty (vyšší úrovně) a úrovně duality (nižší úrovně), a to podle hodnot “vibrací”. Proto si nejdříve vysvětlíme co to vibrace jsou. Ve vesmíru vše vibruje, podle toho na jaké energetické úrovni se nachází – nejlépe to asi pochopíme na příkladu vody:

Pro zjednodušení nebudeme rozlišovat symetrické, asymetrické, rovinné a asi deset dalších vibrací co chemikové normálně rozlišují, jen obecnou změnu vibrací částic na molekulární úrovni, podle dodané energie a to tím nejjednodušším způsobem, zvyšováním teploty.

Jestli je voda v prostředí nízkých vibrací, v nízké teplotě, pod nula stupni Celsia bez dodávání energie, co by vibrace zvyšovala, existuje typicky v krystalickém stavu jako pevná látka – led. Jednotlivé molekuly se v nízkovibračním stavu vážou na sousední, a vytvářejí krystaly. Jakmile se prostředí oteplí – zvýší se vibrace – a dosáhnou dostatečné výše na částečnou disociaci (výš než 0 stupňů), krystalická mřížka se poruší a voda se dostane do kapalného skupenství. Vibrace ještě nejsou schopny roztrhat vazby mezi molekulami úplně a voda existuje sice stále samostatně, ale už ne jako krystal. Dostane se do kapalného stavu, kdy se úplná disociace dosahuje jen na povrchu – vypařování. Tento stav je typický pro teploty od 0 do 100 stupňů. U vyšších vibrací, u teplot nad 100 stupňů se mřížka úplně roztrhá a molekuly jsou samostatné, stávají se párou nebo se stanou neviditelnou součástí vzduchu (podle tlaku a nasycenosti okolního vzduchu vodou).

Pro lidského pozorovatele tedy voda existuje ve třech vibračních hladinách

Do 0 stupňů – pevné, viditelné a hmatatelné, uchopitelné, tvrdé – vibrační stupeň 1
Od 0 stupňů do 100 stupňů – kapalné, viditelné, méně uchopitelné – vibrační stupeň 2
Od 100 stupňů výš – plynné, neviditelné, neuchopitelné – vibrační stupeň 3

Toto je typické pro jakoukoliv hmotu, protože i kovy co jsou normálně pevné dokážeme zkapalnit a vypařit, jde jen o množství dodané energie, o to jak vysoko zvýšíme vibrace částic hmoty. Opačný případ je například kapalný dusík – od mínus 200 stupňů je neviditelný plyn a až při té teplotě se stane kapalinou.

Ale co se stane když vibrace plynu ještě víc zvýšíme? U vody nastane silnější autoprotolýza, kdy se rozpadá na hydroxoniový kation a hydroxidový anion, a pak se v teplotách od cca 300 – 600 stupňů rozpadne na původní molekuly kyslíku a vodíku – můžeme si to nazvat jako vibrační stupeň 4.  A výš? Nastane disociace molekul na atomy (plazma) a pak i rozpady a změny na atomární úrovní – termonukleární reakce – vibrační stupeň 5 a 6. A ještě vyšší vibrace by značili disociaci protonů, elektronů a neutronů na kvarky a pak na kvark-gluonové plazma nebo něco, z čeho se kvarky skládají a ke všem těm podivným částicím, co vědci jen objeví v hadronovém urychlovači.

A tady se dostáváme k aspoň částečnému pochopení energií se kterými pracujeme v meditacích. Tak, jako každý prvek Mendělejevovy tabulky má různé teploty, u kterých se mění jeho skupenství, nebo vibrační úroveň, existuji hmotné věci, neobjevené ještě vědou, které jsou v námi zažívaných vibracích (teplota + tlak) ve vibračních hladinách 7 nebo 8. Jsou vnímatelné – když si na to vyvineme citlivost, jsou hmotou, ale v našich podmínkách a s naší úrovní přístrojů jsou nedetekovatelné, zatím.

Například já jako jasnovidec občas dokážu vnímat shluky energií strachu v oblasti žaludku, nebo energie starostí nad něčími rameny a někdy s nimi dokážu pracovat. Kdysi jsem se ptal svých průvodců na to, jestli by šly vidět normálně, a dostal jsem odpověď, že na to aby byli viditelné, museli bychom tu oblast zmrazit cca na mínus 300 stupňů. Jo, slyším ten smích – vždyť nejnižší možná teplota je absolutní nula a to je mínus 273,15 stupně. Já se taky smál, až do roku 2013, kdy vědci dosáhli teplotu nižší než absolutní… Evidentně je to jen o stupni pokroku a naše “neotřesitelné fakty” se vždy po čase hroutí jako domeček z karet. Takže poslední roky jsem otevřenější a snažím se pochopit a neodmítat ani některé šílenější teorie 🙂