Snad každý, kdo se alespoň jednou zamiloval to může potvrdit – když se člověk zamiluje, tak se najednou všechno změní. Na svět se začnete dívat přes růžové brýle, žádné problémy se nezdají tak veliké, lidé, které jste před tím moc nemuseli vám už nepřipadají tak nepříjemní a všechno jde s jakousi zvláštní lehkostí.

Někteří tvrdí, že to je chemickým koktejlem našich hormonů, že se cítíme jako na obláčku, nic moc neřešíme a zajímá nás nejvíc, kdy svou novou lásku znovu potkáme. Samozřejmě, že i hormony hrají svou roli, ale hormony se vyplavují právě proto, že se cítíme tak dobře.

Co se týče našeho vnitřního pocitu, tak jde hlavně o to, že energie lásky je nejblíže k tomu jak se cítíte, když meditujete a podaří se vám odstínit všechny negativní myšlenky, všechny negativní emoce a starosti, které se vám obvykle honí hlavou, dáte stranou názory a předsudky vůči sobě samému. Jste ve přirozeném stavu bezpodmínečné lásky, který se odráží ve vnímání nejen svého partnera, ale i všeho kolem vás.

Troufám si říct, že z vlastní zkušenosti vím, že tato energie dokáže opravdu uzdravovat. Pamatuji si, že od dětství až někdy do období po dvacítce mě často trápily bolesti břicha, měla jsem za to, že mám prostě slabý žaludek a snažila jsem se dávat si pozor, abych nejedla moc pozdě a nakonec jsem nemohla odpoledne sníst ani rohlík, aby mi po něm nebylo těžko. Poté co jsem se seznámila s Petrem si uvědomuji, že se to pomalu začalo zlepšovat. Asi po roce, když jsme byli spolu na dovolené v Řecku jsem si uvědomila, že jsem si k večeři dala pořádný kus masa s hranolkami a nebylo mi ani trochu těžko. Právě naopak, bylo mi jako bych si dala něco lehkého 🙂 Tělo jednoduše začalo pracovat správně. Časem jsem navíc zhubla cca 10 kg, kterých jsem tenkrát měla navíc a bez jakéhokoliv většího omezování. Někdy mám pocit, že jsem tenkrát snad jedla ještě víc než předtím. Ale bez výčitek a s pocitem, že si jídlo vychutnám.

Dobrá správa je, že na to, aby jste se začala cítit lásku nepotřebujete nutně partnera. Lásku totiž můžete cítit i k sobě. Ano, mám na mysli dnes často zmiňovanou SEBELÁSKU.

Sebeláska

Nejzvláštnější na sebelásce mi přijde to, že když jí k sobě necítíte, tak to nemusíte vůbec tušit. Přijde vám, že k sobě máte docela normální vztah, nemáte žádné destruktivní chování vůči sobě a tak nějak se akceptujete. Podobně jsem reagovala i já, když mi bylo naznačeno, že bych se měla zamyslet, jestli se mám dostatečně ráda. Navíc jsem si nebyla vůbec jistá jak by to mělo vypadat, když se má člověk opravdu bezpodmínečně rád. Ano uznání vlastní hodnoty podle výsledků/úspěchů jsem chápala, odměnu za dobře vykonanou práci taky, ale mít se ráda jen tak za nic? To mi přišlo opravdu divné. A popravdě se mi do toho ani moc nechtělo, protože jsem měla pocit, že až takový problém sama se sebou nemám. Bohužel jsem byla stále tímto směrem nucena uvažovat a časem jsem začala vidět rozdíl. Měla jsem v hlavě hromadu názorů, které mě oddělovaly od toho mít se opravdu ráda bez podmínek.

Jak se pozná, že k sobě necítíte bezpodmínečnou lásku

1. Posuzujete samu sebe hlavně podle výsledků
2. Děláte spíš věci, které musíte místo věcí, které děláte ráda
3. Potlačujete vlastní potřeby
4. Nevnímáte své hranice (neodmítáte žádnou pomoc někomu jinému i když už nemáte sílu)
5. Zůstáváte v práci, která vás už dávno nebaví
6. Zůstáváte v partnerských vztazích, o kterých víte, že nejsou pro vás prospěšné/zdravé.

Poznámka: V životě jsou samozřejmě situace, kdy nemáme na výběr a v dané chvíli nemůžeme ze dne na den opustit zaměstnání. Pokud ale cítíme, že se v práci trápíme, je dobré si alespoň přiznat, že nás práce neuspokojuje a začít hledat jinou alternativu. Případně si dát i časový rámec, kdy bychom mohli změnu v náš prospěch udělat.

Jak ještě zjistím, jaký mám k sobě vztah?

Zkuste následující – postavte se před zrcadlo, podívejte se do svých očí a řekněte si, že se máte ráda/rád. Upřímně a od srdce. Jak se přitom cítíte? Sevře se vám u toho žaludek jakoby jste něco takového nechtěli přijmout nebo cítíte jak vás zaplaví pocit jako by vám to řekl někdo, koho máte ráda/rád? Zkoušete to klidně i pár minut. Pokud jste v té 1. skupině, tak s přijetím sebelásky budete mít nejspíš problém. Těm ostatním gratuluji!

Jak to zlepšit

1. Můžete opakovat metodu ze zrcadlem a pokusit se tak působit na sebe milujícími vibracemi tak dlouho až se váš pocit začne zlepšovat
2. Začněte si dělat radost (stačí maličkosti jako udělat si čas jen pro sebe, zajít si na masáž, na dobré jídlo nebo strávit víc času se svými přáteli…). A uvědomovat si jak se přitom cítíte.
3. Chovejte se k sobě tak, jak by jste se chovali ke svému nejlepšímu příteli nebo domácímu mazlíčkovi, kterého milujete. Za sebe mohu říct, že mě hodně o bezpodmínečné lásce naučila moje kočka. Jednoho dne jsem si uvědomila, že jí miluji i když na mě chystá každou chvíli nějaké lumpárny. Mou lásku vůči ní neovlivňuje, zda je hodná nebo mi něco rozbila. Tak bychom měli přistupovat i k sobě.

Zkuste si třeba představit, že s problémem, který řešíte nebo s nějakým negativním názorem na sebe, by za vámi přišla vaše nejlepší kamarádka/kamarád. Jak by jste reagoval/a, kdyby vám řekl/a úplně ten samý problém nebo, že něco udělala špatně a vyčítá si to. Věřím, že by jste jí nevynadali a naopak by jste jí ujistili, že to bude všechno zase v pořádku a poskytli jí maximální podporu. Tak proč to samé neudělat pro sebe.

Nacházení lásky k sobě, může být běh na dlouhou trať, který někdy trvá celé měsíce i roky. Proto buďte trpěliví. Je pravděpodobné, že budete narážet na různé vrstvy emocí, pocitů a různých tvrzení o sobě, se kterými bude potřeba pracovat a pak je změnit nebo případně úplně opustit.