Pojem “vnitřní dítě” je v duchovním i ezoterickém světe opravdu hojně používaný a myslím, že se s ním setkal skoro každý, kdo se jen trochu zajímá o duchovní témata. Já osobně se musím přiznat, že jsem mu vlastně velice dlouho úplně nerozuměla a tím pádem jsem ani nevěděla, zda bude pro mě prospěšné s ním jakýmkoliv způsobem pracovat.

Důvodem, proč jsem z tohoto pojmu byla tak dlouho zmatená je skutečnost, že každý jej vykládá poměrně rozdílně. Někdo vnímá vnitřní dítě jako část našeho JÁ, která sebou nese neuzdravená traumata z dětství. Často taková, o kterých nemáme ani tušení. Některé mohou být vědomé, ale neuspokojivě pochopené a integrované do naší bytosti, některé se mohou vztahovat až do období dětství, na které si vůbec nevzpomínáme (třeba na vlastní porod) nebo události, které pro nás byly traumatické ve věku 2-3 let. Když píšu traumatické, tak tím myslím z pohledu malého dítěte, takže to může být pocit, že se nám maminka nevěnovala tak, jak bychom si představovali, protože se musela postarat o naše sourozence nebo musela chodit do práce a podobně. Nemusí se jednat o žádná závažná traumata, jak bychom to hodnotili dnes. Může samozřejmě obsahovat i opravdová traumata, které už se nám stali ve věku, kdy jsme je byli schopni vnímat, ale dodnes je nemáme v sobě zpracované na emoční úrovni. Emoce z těchto nezpracovaných traumat mohou tedy na nás působit i v dospělém věku. Mohou ovlivňovat naše vztahy, pocity, emoční vzorce, myšlenkové pochody atd. Někdo jiný tuto část vnímá spíž jako naše nevinné, dětské JÁ, které k nám může promlouvat a pomáhat nás nasměrovat k větší radosti z života. A pohledů bude určitě víc.

Jak vnitřní dítě vnímám já

Když jsem už měla za sebou nějakou praxi v oblasti meditování, tak jsem se jednoho dne pokusila spojit s touto svou částí. Někde jsem našla návod jak zhruba tuto meditaci začít a tak jsem to zkusila. Moje vnitřní dítě jsem viděla jako holčičku ve věku asi 5 let (u vás může být samozřejmě v jiném věku). Vnímala jsem jí jako mojí hravou, radostnou část sebe samotné, která se cítí občas opomíjena. Která mi říká, co by chtěla abychom SPOLU dělaly (protože dětská část cítí propojení s vámi). Chce například abychom zažívaly ve svém životě víc dobrodružství, nechávaly se víc strhnout dětskou radostí z maličkostí, běhaly bosé po louce a přestaly se bát prozkoumat věci, ze kterých máme trochu strach. Já osobně tedy vnímám vnitřní dítě jako část našeho já, která je ještě čistá, nezatížená starostmi a představami jak má život vypadat a je naplněné přáním, aby jsme si tady ten život užily jak je to nejvíc jenom možné. Tím, že nám dává najevo své silné emoce, tak nám umožňuje, abychom je pochopili ve větších souvislostech a mohli je tak uvolnit a žít radostnější život.

Občas toto moje vnitřní dítě projeví opravdu dětské emoce, které se mi podaří zachytit. A myslím, že je prospěšné s nimi pracovat jakmile je uchopíte. Zde je jeden příklad:

Když jsem jednou asi po desáté vyhazovala macešky, které jsem si koupila na jaře, protože opět chytly nějakou nemoc, tak jsem ucítila vztek, který nebyl adekvátní v rámci takto banální situace. Najednou jsem vnímala jak je mé vnitřní dítě  naštvané, že se těm maceškám nedaří, protože je hrozně chtělo mít a užívat si jejich krásy. Protože jsem cítila opravdu nebývalý nával vzteku, tak jsem si našla čas a udělala krátkou meditaci, kdy jsem se s ním spojila, abych ho uklidnila 🙂

V rozhovoru jsem k němu přistupovala stejně jako bych mluvila s malým dítětem. Rozhovor vypadal asi tak, že jsem mu řekla, že chápu, že je rozzlobené, protože chtělo mít doma kytky pro potěšení. Vysvětlila jsem mu, že se to ale v životě občas stane, že kytička nepřežije. To ho kupodivu docela uklidnilo. Cítila jsem jak vztek odplouvá pryč, ale byl tam stále určitý smutek, že věci v životě nejdou dle jeho představ. Obejmula jsem ho a řekla mu, že se budu snažit, aby to bylo časem lepší, že si uděláme radost jiným způsobem a ono se po chvilce uklidnilo.

Z mého pohledu je vnitřní dítě něco jako posel, který vás upozorní na to nejdůležitější, co nyní ve svém životě potřebujete řešit, aby jste byli víc spokojeni a šťastní. U mě to byla dětská radost, u vás to může být úplně jiné poselství.

Meditace je poměrně jednoduchá, ale myslím, že to vyžaduje už jistou zkušenost a schopnost vizualizovat si nějaký obraz alespoň částečně.

1. Sedněte si, uvolněte se několika vědomými nádechy
2. Když se cítíte uvolnění, tak si představte volné prostranství – já vidím louku plnou květin
3. Poproste své vnitřní dítě, aby se na tomto místě objevilo (přišlo) a aby vám řeklo, co je pro vás momentálně důležité vědět. Dítě může komunikovat formou myšlenky, která vás napadne (většinou bývá velice jasná, stručná) nebo můžete mít nějaký vnitřní pocit. Pokud vám poselství není srozumitelné, tak se zkuste ptát dál a poprosit, aby vám sdělilo informaci formou, kterou budete schopni dobře pochopit.
4. Až poselství dostanete, tak dítěti poděkujte a můžete se opět vrátit pozorností do svého fyzického těla

Poté, co toto důležité poselství pro vás obdržíte, tak je vhodné zamyslet se nad jeho plným významem pro váš život v této chvíli. Možná to bude informace, která bude jenom prvním krokem na delší cestě k uzdravení vnitřního dítěte. Většinou se jedná o to, že ve svém životě budete potřebovat provést nějaké změny a opět se s ním spojit a zjistit, zda už se cítí lépe.

——————————————

Vysvětlení z entitně-energetického hlediska (Peter)

Jelikož jde o pokročilé téma, začnu trochu obšírněji,  ale nebudu vysvětlovat do hloubky. K tomu se dostaneme v jednom z příštích minikurzů z pokročilé úrovně.

Vnitřní dítě je psychologický konstrukt, zjednodušení, který si vytváříme, abychom byli schopni prakticky pracovat s konceptem duše. Jádrem vnitřního dítěte je duše samotná, která je navázána v rámci vývoje před narozením na naše fyzické já a v rámci života, hlavně dětství nás chrání mimo jiné tím, že na sebe navazuje negativní zážitky, které ještě v dané době nejsme schopni vyřešit. Proto se děti dostávají z negativních zážitků velmi rychle. A to je důvod proč každý z nás vnitřní dítě, když začínáme pracovat na netělesných úrovních vnímáme jinak – jestli sledujete Teal Swan (doporučuji, je skvělá), tak jelikož její dětství bylo plné týrání, tak teď, když se na vnitřní dítě naladí, vnímá právě tento nános negativních energií a traumatizujících zážitků, a její vnitřní dítě to odráží. Simonou popsaný postup považuji za skvělý, je to opravdu tak, že je potřebné jednat s touto naší částí jako s dítětem, vysvětlit, upokojit, pohladit. Tím se pomalu vyřeší negativní energetické shluky navázané na duši a postupně se stane znovu čistou, původní.

Poznámka: Toto je způsob typický pro lidi s převažující ženskou energii (ne nutně pro ženy, já jsem dlouhé roky byl v ženských energiích, protože jsem to potřeboval). Využívá soucit, mateřský pud  a nutkavou potřebu pomoci dítěti, co má problémy.  Lidi s převažující mužskou energií tyto záležitosti řeší jinak – zanalyzují problém, přijmou informace o daném shluku energií, vyřeší ho vizualizací a záměrem a tím dosáhnou ten samý výsledek. Já osobně jsem vnitřní dítě začal víc vnímat až po tom jak jsem vyčistil svoje egoity (polosformované energetické shluky jako výsledky dlouhodobých škodících přesvědčení) i podvědomé struktury (strachy, touhy, odpory),  již očištěné, pokojné, usměvavé, hrající si, přemýšlivé.  Ale o rozdílech v mužském a ženském přístupu i o vzniku, podstatě a řešení egoit budu psát víc později v jiných kurzech…