Na příkladu  v předešlém článku jsem nakousnul problém negativních informací. Jejich působení je opakem placeba a je pojmenováno nocebo – je to negativní víra, které snižuje účinnost jakéhokoliv záměru. Já jsem sílu noceba silně pocítil, když jsem dostal informace od lékaře, že moje artróza je neléčitelná – informaci, která je častá, ale kterou považuji za vysoce neprofesionální, vzhledem k tomu, že v oblasti zdraví pacient k doktorům vzhlíží jako k autoritám a cokoliv řeknou, ovlivňuje pacientovu víru v uzdravení. 

Lékař pro pacienta  dělá několik služeb – diagnostikuje – zjišťuje stav v jakém se pacient nachází,  léčí a navrhuje řešení – předepisuje léky, operace, doporučuje změny a procedury, které klientův stav zlepšují, nebo aspoň zastavují negativní vývoj. Z hlediska léčení je důležitá ještě třetí oblast – prognóza. A v této oblasti dělají doktoři mnohokrát pacientovi medvědí službu. V mém případě to byla typická informace: “vaše artróza na tomto stupni je neléčitelná”. Kdybych nebyl tvrdohlavý a neměl již v té době zkušenosti z této oblasti, měl bych už 15 let nefunkční nohy, nebo druhou sadu náhradní kloubů.  

A to je špatně. Lékař v tomhle případě vytvořil nocebo efekt, který pracoval proti mojí snaze o vyléčení. Lékař jako autorita, co dobře zná jak placebo/nocebo funguje,  by prostě měl být citlivý a uvědomit si, že jeho slova jsou někdy tím faktorem co rozhoduje o vyléčení nebo nevyléčení. A nebyl sám. Přítelkyni jsme společným, velmi dlouhým úsilím vyléčili “neléčitelnou” 10 let trvající silnou alergii, oba jsme si vyléčili silné panické ataky, deprese. Na tyto problémy jsme potřebovali užít trochu pokročilejší metody, ale určitě na to později uděláme e-booky s kompletním popisem toho, jak jsme toho dosáhli.  

Lékaři ale nejsou sami, kdo pracuje proti léčení.  Je mnoho poradců a léčitelů, kteří ve snaze připoutat si k sobě pacienta jako zdroj dlouhodobých příjmů haní doktory a jejich postupy, nebo dokonce klientovi zakazují ostatní způsoby léčení. Bagatelizují účinek léků, hyperbolizují (nafukují) negativní vedlejší účinky léků. Tím v nemocném vytváří úplný zmatek a rozporuplné myšlenky. Výsledkem může být, že nemocný opouští funkční formu léčby, což je samozřejmě zásadní moment hlavně u život ohrožujících nemocí. Přitom by bylo nejlepší z obou postupů využít jednoduše to nejlepší. Když si vezmeme zjednodušení, že statistická šance na vyléčení je například 60%, a šanci na vyléčení tvoří stejnou měrou hojivá síla přírody, účinek léků a placebový efekt, tak tato negativní vnuknutí o nevyléčitelnosti od lékaře nebo léčitele místo placeba dejme tomu +20% vytvoří nocebo – možná 10%,  sníží schopnost spontánního léčení organizmu na polovinu -10%, a hned máme šanci na vyléčení sníženou na polovinu.

A to stojí za to, aby se lékaři i léčitelé zamysleli nad tím, jakou informaci pacientovi dávají. Ale my jako pacienti se nemůžeme spoléhat na jejich náhlé procitnutí, proto potřebujeme pracovat na tom, že naše vůle, náš záměr prostě tyto negativity smete ze stolu. Proto se to postupně naučíme. 

Držím palce.